Svalové dysbalance
Svaly, které jsou nejvíce zatěžovány, nazýváme posturální. Tyto svaly jsou odolné, drží základní polohu těla. Mají lepší regeneraci a jsou dobře prokrvené, dochází k nim ke zkracování, z důvodu špatného tréninku či posilování. Naopak svaly fyzické jsou více unavitelné a jejich hlavním úkolem je jemná koordinační činnost. Mají tendenci ke zkracování a hypotonii Tyto svaly jsou vývojově starší a mají rychlejší regeneraci, jsou dobře prokrvené a odolnější. Mají však tendenci ke zkracování, v důsledku nevhodného tréninku či posilování, přičemž více trpí ohýbače. U fotbalistů jsou nejvíce zatěžovány svaly tzv. čtyř funkčních okruhů.
Jednostranná zátěž vede u fotbalistů k poruchám držení těla. Výsledkem jsou časté bolesti v zádech. V některých případech dochází k opakovanému vzniku mikrotraumat. V pozdějším věku se projevují kloubní degenerace v kolenním kloubu /tuhé bolestivé koleno/. U fotbalistů nalézáme varózní dolní končetiny do „O“, jako důsledek došlapu, na vnější stranu chodidla. Pokud je organismus na jedné straně přetěžován a na druhé straně trpí nedostatkem pohybu, vede to ke vzniku svalových dysbalancí. U dysbalancí dochází k tvorbě kloubních blokád. Funkční změny se v rámci dané bolesti řetězí a tvoří jakýsi zámek, který přetěžuje celý pohybový systém. Často se stává, že je fotbalisti vůbec nevnímají jako bolest, ale jako dyskomfort v podobě stažených svalů šíje, ztuhlost páteře apod. Tyto problémy mohou však následně způsobovat nejen bolesti pohybového aparátu, ale i bolesti hlavy, zažívací potíže nebo větší tendenci k úrazovosti. U fotbalistů se jedná o horní a dolní zkřížený syndrom. Horní zkřížený syndrom /obr. 2/ je kombinací oslabení skupiny dolních fixátorů lopatky, hlubokých flexorů krku a zkrácených prsních svalů, horních fixátorů lopatky a extenzorů šíje.
Obrázek 2 Horní zkřízený syndrom ( Frýbort, 2010).
U fotbalistů dochází ke zvýšenému napětí v oblasti šíje, předsunutému držení hlavy, prohloubení krční lordózy zvýšenému a předsunutému držení ramen a zvětšení hrudní kyfózy. Naopak dolní zkřížený syndrom/obr. 3/ je takový typ poruchy, kde jsou zkráceny flexory kyčelního kloubu a vzpřimovače trupu, a to v lumbosakrálních segmentech, dochází k útlumu a oslabení v gluteálních svalech, a to jak u velkého, středního, i malého svalu hýžďového Nedostatečnost gluteálního svalstva je důležitá a má zásadní význam pro držení těla. U fotbalistů se oslabené břišní svaly považují za jednu z nejčastějších příčin bederní hyperlordózy.
Obrázek dolního zkříženého syndromu (Frýbort, 2010).
