Zdravotní aspekty kopané
Dnešní tréninkový proces se skládá z nepřiměřených tréninkové objemů, které mají vysokou intenzitu zatížení. Nadále velmi rychle narůstá počet tréninkových jednotek, které překračují schopnost adaptace jednotlivých částí organismu na úroveň zátěže. Tímto se zvyšuje riziko zranění hráčů, i pokud jsou dodržována všechna opatření. Rizikové faktory jsou v každodenním tréninkovém procesu a patří mezi ně například pravidla hry, posuzování faulů rozhodčími, dodržování herního vybavení, přípravy pro utkání a funkční charakteristiky hráče atd. Tyto faktory také ovlivňují typ a závažnost zranění, či délku rekonvalescence. V utkání je pravděpodobnost zranění 4 vyšší než při tréninku, tato pravděpodobnost roste také ke konci každého poločasu.
Nejčastější úrazy ve fotbale
Svalová zranění
Nejčastější příčinou poranění svalu, nebo přetržení je prudký a intenzivní pohyb, který značí změny směru. Při takovému pohybu se trhají drobné cévky uvnitř svalu a vznikají krevní výrony. Tyto výrony jsou obzvláště bolestivé a výrazně snižují výkon. Silným trhnutím směrem vzad se dokonce může odtrhnout přímý sval břišní. To se projeví bolestí v záklonu, která při předklonu zmizí. Vznikají trhlinky a drobná krvácení, které vedou ke zkostnatění svalové tkáně, nejčastěji u úponů a přitahovačů. Zadní skupiny stehen /hamstringy/ patří mezi nejčastější svalové poranění u fotbalistů. Jedná se o velice nevyzpytatelné a zrádné zranění, které má poměrně dlouhou dobu rekonvalescence a má vysoké riziko obnovení zranění při činnosti. K obnově zranění dochází až ve třetině případů. Vysoká recidivita je způsobena několika faktory. Nejčastější příčinou bývá například nedostatečnou délku léčby. Zejména v době, kdy místo přestává bolet a sportovci se vrátí k zátěži dříve, než je sval zcela zhojen. Další je neodstranění příčiny poranění. Častou příčinou jsou také svalové dysbalance, především zkrácení svalů zadní skupiny stehna.
Poranění třísel
Bolesti třísel jsou pro fotbalisty více než typická, také jsou označovány jako fotbalové tříslo. Příčinou bývá zánětlivé, či nezánětlivé zvětšení a prosáknutí mízních uzlin. Stává se tak při zvýšeném odtoku mízní tekutiny ze zatížených dolních končetin, nebo reakcí uzlin na zánětlivé změny kůže končetin, které způsobují plísně a drobné oděrky. Podobně vznikají i bolesti v oblasti spony stydké. Někdy je bolest reakcí na přetížení úponů svalstva na kostech pánve. Častá je také bolest Achillovy šlachy, která je také důsledkem přetížení úponů svalstva.
Poranění kotníku a kloubů nohy
Poranění kloubů nohy mezi palce a záprstními kůstkami je velmi časté a objevuje se zejména při rekreační kopané při hře bez obuvi. Nazýváme to „ukopnutý palec“. Poranění hlezenního kloubu vzniká jednak špatným došlápnutím, pomocí násilí vyvolaného protihráčem, nebo provedením prudkého brzdivého pohybu. Špunty na fotbalové obuvi nám nedovolují sklouznutí, proto změny směru pohybu vyrovnává hlezenní kloub. Léčbu hlezenního kloubu nesmíme podceňovat a vždy jej musíme důsledně doléčit, protože velmi snadno podlehne deformačním změnám.
Poranění kolene
Kolenní kloub je jedním z velmi exponovaných nosných kloubů, který je vystavený velkým úrazům ale i drobným traumatizacím.Úrazy kolenního kloubu jsou nejčastějšími poraněními kloubně svalového komplexu. Pohyb kolene není jednouchý pohyb, během flexe a extenze se kombinují tři varianty pohybu. Poranění kolene působí nejen porušení mechanické funkce, ale i propriorecepce Ligament Cruciate anterior /LCA/, česky přední zkřížený vaz. Poranění tohoto vazu je poměrně časté a má zásadní význam pro stabilitu kolenního kloubu.Poranění LCA vzniká obvykle nepřímým násilím, tedy násilnou abdukcí a zevní rotací bérce. Až 50% pacientů udává slyšitelné „prasknutí“ při poranění.
Obr. 1 Mechanismus zranění kolene při fotbalovém utkání (Agre, et. al., 1987)
Vnitřní meniskus se natrhává při zevní rotaci bérce s mírným ohnutím kolene a se současným odtažením a pootočením stehna. Typický příklad je odkopávání míče, nebo když je ploska nohy fixována pevně k zemi a kolíky nedovolí proklouznutí, které se pak vyrovnává pohybem přesahujícím hybnost kolena. Častou poruchou menisku bývá také nekoordinovaný dopad na zem. Často si fotbalisté stěžují na bolesti v zákolenní jámě. Tyto bolesti jsou vyvolávány přetížením tíhového váčku a intenzivním tréninkem. U mládeže vídáme i odvápnění kosti v oblasti hrbolu kosti holenní. Vysvětlením je přetížení této oblasti. Stav léčíme vysazením z tréninkového procesu.
Zlomeniny
Zlomeniny článků palce i ostatních prstů vyvolává kopnutí do překážky, nebo zranění hráče doskokem na nohu protihráčem. Tímto mechanismem se láme zejména pátý metatarz a kost člunková. Typickou zlomeninou fotbalistů je zlomenina bérce v celém rozsahu, ke které dochází při pádu, kdy jsou postiženy hlavně kotníky, nebo také přímým vnějším násilím, kdy se kost příčně láme. Špunty nám sice brání podklouzávání končetiny, ale zároveň zvyšují nebezpečí poranění. Proklouznutí totiž může způsobit torzní zlomeniny. Ty vznikají tehdy, je-li noha pevně zachycena v podložce a rotační pohyb celého těla je pak koncentrován v jednom místě dolní končetiny, například spirální zlomenina bérce. U kotníků převažují zlomeniny s natržením deltového vazu vnitřního kotníku, provázené i posunem hlezenní kosti. Vznikají přímým násilím, například kopnutím, kdy se poměrně často objevují tříštivé zlomeniny lýtkové kosti, v místech kde není holenní chránič. Velmi často se objevují deformace holenních kostí /hrbolaté tybie/, které jsou příznakem častých subperiostálních výronů a druhotných zánětů u dlouholetých fotbalistů.